V pondělí stejně jako v pátek bývá obvykle největší počet pacientů. Přesto jsme odpoledne díky třem naplno fungujícím ordinacím stihli vyrazit i do okresního města Mchinji. Pomalu už nám dochází léky, jejichž další zásoby máme ve ztracených zavazadlech. Občas saháme pro léky pro pacienty i do vlastní lékárničky, ale při tak velkých počtech pacientů ani to dlouho nevydrží. V místní okresní nemocnici, ani v lékárnách ve městě však potřebné specifické léky neměli, a tak alespoň dokupujeme sáčky na dávkování tablet. Je na nich nakreslené vycházející, polední i zapadající slunce a k tomu měsíc. Podle toho mají léky užívat. Místní obyvatelé totiž nemají hodinky ani hodiny a v podstatě neznají čas.
V sobotu přišlo do nemocnice poměrně dost pacientů, jak by se dalo očekávat zejména vážnější nemoci, akutní stavy a úrazy. Zvládli jsme je za pár hodin ve třech ordinacích a po druhé odpoledne jsme vyrazili do vesnic zkontrolovat některé z ošetřených pacientů, zjistit stav podvýživy dětí, které nás zatím nenavštívily a ověřit situaci rodin, které jsme si v nemocnici zapsali jako kandidáty na darovanou kozu kvůli malnutrici. Velmi žádané kozy jsme dnes zajistili pro 6 rodin. Podmínkou je, že první narozené kůzle musí darovat jiné rodině, kterou jsme v jejich nedalekém okolí vybrali. Veřejně se k tomu příjemci museli zavázat. Nejchudším lidem na světě tak dáváme možnost pocítit, jaké to je být dárcem a udělat radost někomu jinému.
Vyjeli jsme jako obvykle do jedné z nejchudších vesnic v okolí, odkud k nám v minulosti chodilo hodně podvyživených dětí. Zjistili jsme, že letos jsou jejich zásoby úrody velmi slušné, přibylo tam pár domů z pálených cihel a s plechovou střechou. Je vidět, že se místní obyvatelé snaží jak můžou. Ve vesnici je skála, na kterou jsme se vyškrábali, abychom se pokochali pohledem z ptačí perspektivy ze zapadajícího slunce. Slézt až úplně dolů k autu jsme museli před setměním.