Hodně lidí u nás doma zajímá, v jakých podmínkách tady po dobu mise žijeme. V porovnání s domovem je místní ubytování samozřejmě náročnější a omezenější, ale když se podíváme na existenci místních obyvatel, je to naprosto neporovnatelné. Bydlíme v penzionku v okresním městě Mchinji, kde většinou můžeme počítat s tekoucí vodou (alespoň studenou) a elektřinou. Z Mchinji denně dojíždíme do vesnic většinou po neasfaltových silnicích (asfalt končí nedaleko za sirotčincem zpěvačky Madony za městem). Na venkově není kde přespat, chýše místních obyvatel jsou přeplněny členy rodiny, někteří musí spát i venku. Ráno a večer je chladné počasí, na jižní polokouli je teď zimní období a pohybujeme se ve výšce těsně nad 1000 m.n.m. Pitnou vodu nám poskytují filtrační láhve Seychelles, do kterých si nabereme jinak nepitnou vodu z kohoutku a můžeme ji okamžitě pít. Přes den si do ní můžeme nabrat i nefiltrovanou vodu z vesnické studny. Vodu ze studny s filtrem jsme pili přímo bez filtrační láhve. Snídani a pozdní večeři máme v Mchinji, přes den máme čas maximálně na proteinovou tyčinku nebo sušenku, kolem půl třetí máme v ordinaci cca 15-20 minutovou přestávku, jinak jedeme non-stop celý den a přesto je pořád za dveřmi řada pacientů. Osobně jsem za poslední čtyři ordinační dny mezi příjezdem do Fanuelu a večerním odjezdem opustil ordinaci každý den jen asi na minutu, i to ale jen na pár metrů za pacienty venku.

Na větší druhy hmyzu a pavouky jsme si už zvykli, v nejhorším případě jsme vybaveni repelenty a insekticidními spreji. V posledních dnech nás v ordinaci navštěvují netopýři a poslední hodinu-dvě nám létají nad hlavami, jednou dokonce až čtyři kousky. My si jich nevšímáme a oni nás zatím taky ne, takže to ničemu nevadí. Jen ze začátku jsme měli tendenci stát v předklonu, strop je ale naštěstí dost vysoký. Jinak je tady suché období, díky tomu se dostaneme i do nejodlehlejších vesnic. Daní za to je všudypřítomný prach, který mění barvu našich transportních vaků i oblečení do pískové červené. Oblečení, které máme na sobě, lze použít vždy jen na jeden den, špína z venkova je na bledém podkladu večer vidět a od cizinců a navíc zdravotníků se očekává, že budou čistí a upravení. Naštěstí v penzionku nám ochotný pán vypere a vyžehlí celou igelitku prádla za pár desítek korun. Prach samozřejmě pokrývá i naši pokožku a vlasy, což je nejlépe vidět pod tekoucí vodou. Komárů naštěstí v suchu moc není, i když cestou vždy míjíme několik líhnišť se stojatou vodou. I tak všichni užíváme doxycyklin, který nás chrání nejen před malárií, ale i některými vzduchem přenosnými infekcemi. Občasný kašel je tak maximálně z prachu, do značné míry nás před ním naštěstí chrání velká stará záclona (asi jediná ve všech vesnicích kolem), kterou jsem přivezl z Evropy a kterou natáhneme přes dveře a 3 okna (což jsou ve všech případech jen díry ve zdi). Doxycyklin nesmíme brát nalačno, je nutné vynechat mléko a mléčné výrobky (alespoň cca 4 hodiny po užití tablety) a na slunci se namazat ochranným krémem s SPF faktorem. Všichni užíváme i probiotikum na prevenci průjmů, přesto se však vyhýbáme syrové zelenině. I díky tomu jsme zatím bez zásadnějších zdravotních problémů. Při tom kvantu práce, kterou každý den máme, nám to tady rychle utíká.
Za celý tým IH Rasti Maďar, Malawi