Náš team se dělí na dvě části. Po rozlučce v hlavním městě Lilongwe směřují 4 členové minibusem zpět směrem Mchinji, v Africe zůstanou ještě víc než týden. Další tři členové míří na mezinárodní letiště a třemi přelety přes Blantyre, Addis Abeba a Vídeň zpět do ČR. Do Blantyre směřuje i náš místní koordinátor, avšak autem po silnici.
Přichází tedy čas na rekapilutaci. Zatímco náš pobyt na venkově znamenal nejnáročnější pobytové podmínky v historii misí International Humanity, zázemí naší nové nemocnice nám naopak poskytovalo oproti minulým letům v Malawi mnoho výhod. Pacienty jsme mohli hospitalizovat, déle a intenzivněji je léčit, těm, kteří přišli z daleka a dostalo se na ně až večer, jsme dokonce mohli nabídnout možnost přespání na postelích s matrací, které nemají ani doma. Díky solárním panelům jsme měli stropní osvětlení, každý večer jsme nemuseli všechny léky a materiál balit, nakládat do auta a ráno je zase rozbalovat. V minulých letech na nás v ordinační místnosti foukal nepříjemný vítr přes průduchy ve zdi a okna bez skel, nad hlavami nám každý večer kroužil netopýr. Letos nic takového naštěstí nebylo. Nemocnice má obrovský potenciál a my doufáme, že se nám jej podaří ve spolupráci s místním ministerstvem zdravotnictví naplno využít. I když je nemocnice na venkově, chceme z ní mít špičkové zdravotnické zařízení. Už teď je unikátní tím, že jako jediná široko-daleko, včetně velké okresní nemocnice v Mchinji, má pro pacienty k dispozici léky proti širokému spektru diagnóz. Do nemocnice budeme vysílat dobrovolníky z Evropy častěji, než tomu bylo dosud. Když vybavíme už postavený lékařský dům, pobytové podmínky se významně zlepší.
Zdravotní péči jsme poskytli stovkám lidí. Na seznamu máme přes 90 rodin, ve kterých žijí těžce podvyživené děti a které od nás potřebují startovací balíček ve formě sóji, kuřete či kozy, který si budou moci dál rozvíjet vlastní prací. Děti bez bílkovin nemají fungující imunitní systém, proto je musíme chránit před nákazou v zimním období dekou a v teplém moskytiérou. Pro jednu rodinu postačí pár set korun, aby se navždy vyhnuli tragickému osudu.
Nadále chceme podporovat studium talentovaných dětí na střední škole, to je nejlepší způsob, jak tuto africkou zemi pozvednout. K tomu ale nesmí trpět podvýživou, dlouhodobý nedostatek bílkovin může totiž negativně ovlivnit mozkové funkce.
Za nemocnicí chceme pěstovat vlastní zásoby kukuřice, sóji, arašidů, banánů apod. v rámci vlastní soběstačnosti. Budeme potřebovat ojetý automobil s řízením vpravo, který by mohl fungovat i jako sanitka, kvůli sezóně dešťů je nutný náhon na všechna čtyři kola. Uvítáme i zdravotnické přístroje, které jsou u nás už vyřazené, ale funkční, a tak mohou sloužit několik dalších let v nejchudší zemi světa.
K tomu potřebujeme pomoc co největšího počtu lidí s dobrým srdcem, sami bychom to všechno nikdy nedokázali a tak tomu bude i v budoucnu. Děkujeme za Vaši podporu, ať už je jakákoliv. Vytrvejme prosím společně dál, naše pomoc je užitečná, smysluplná a velmi potřebná. Nepodporujeme pasivitu ani nevytváříme závislost na vnější pomoci, ale přesně naopak. Nechceme dopustit, aby děti trpěly hladem, podvýživou, zbytečnými nemocemi, nemožností vzdělání, nedostatkem příležitostí k realizaci. Musí mít možnost snít a své sny si vlastním talentem, pílí a pracovitostí plnit. Tak jako děti i dospělí u nás.
Děkujeme, že jste nás sledovali, drželi nám pěsti, posílali povzbuzující vzkazy. Pomáhalo nám to. Nikdo z nás by si nestěžoval, ale nebylo to lehké a každý z nás měl okamžiky, kdy si sáhl na dno svých sil. Pro nás to však byla časově omezená zkušenost, místní obyvatelé v těch velmi těžkých podmínkách žijí celý svůj život. Bojují s nepřízní osudu jak nejlépe umí a snaží se zachovat si při tom základní lidskou důstojnost. To je nelehký úkol, jehož náročnost je vidět zejména při pohledu zblízka. Naše pomoc jim dává větší šanci to zvládnout, dětem dosáhnout pokrok a přiblížit svůj život k 21. století. A taky pocit, že na to všechno nejsou sami.