Zdravíme všechny příznivce z daleké africké země Malawi! Co nového?

Hned další den po příjezdu jsme zamířili nejdříve do okresní nemocnice v Mchinji, abychom domluvili možnosti další spolupráce s panem ředitelem a kolega Tomáš Utíkal s napětím kontroloval stav přístrojů, se kterými v minulém roce pracoval. Přivezl si dokonce vlastní náhradní součástky. Naštěstí se ukázalo, že přístroje fungují a fakoemulsifikační přístroj, který jsme nemocnici v loňském roce darovali, je taky v dobrém stavu. Vedením nemocnice jsme byli ujištěni, že v loňském roce běžné výpadky elektrického proudu jsou už spíš výjimečné, a pokud k nim dojde, záložní generátor naskočí prakticky ihned. Zůstat v průběhu operace bez elektřiny je velmi nepříjemné, o čemž se Tomáš vloni několikrát mohl přesvědčit na vlastní kůži. Vždy to však zvládl bez újmy pro pacienty.
Následně jsme vyrazili do Fanuelu, tam už na nás u silnice a na tradičním shromaždišti na „návsi“ u velkého akátu čekaly stovky místních obyvatel z několika vesnic, mezi nimi mnoho náčelníků. Sbory nám zpívaly a tančily, žáci místní školy recitovali a všichni společně děkovali za všechny projekty a stavbu nemocnice. Je to v podstatě jediný způsob, jak nám mohou projevit svou vděčnost. Když už program trval dost dlouho, začali jsme nenápadně pokukovat do davu přihlížejících dětí na ty nejvíce podvyživené a kašlající, abychom se jim následně věnovali. Hned po závěru programu jsme se přesunuli několik desítek metrů dál ke škole, kde byla zřízená provizorní ordinace. Vzhledem k tomu, že místo, kde jsme ordinovali minulý rok, prochází rekonstrukcí a léčení v něm nebylo možné, využili jsme možnost pracovat v třídách místní školy.
Než naše dodávka značně naložená léky a zdravotním materiálem přejela ten kousek ke škole, už tam byly seřazeny desítky pacientů ve dvou řadách – zvlášť ženy a zvlášť muži. Celé odpoledne v pátek a následně celou sobotu jsme tedy strávili léčením pacientů. Čas věnovaný organizaci a přípravě pacientů v čekárně i odebírání předběžné anamnézy využívají Hanka a Lenka k tomu, aby opakovaně zdůrazňovaly velký význam prevence podvýživy a různých zdravotních problémů. Dávají desítkám lidí praktické návody do života, co dělat a čemu se vyhnout.
Všichni čtyři zdravotníci výpravy – Rasti, Tom, Adéla a Monika – tráví praktický celou dobu v „ordinaci“, zatím každý den až do večera s nutností použití svítidel a tak to bude určitě i každý následující den. Zejména pro nováčky mise Adélu a Moniku je to velká škola praktické terénní medicíny, ale vedou si skvěle.
Další člen výpravy, Jiřina, podává pomocnou ruku všude, kde je potřeba a k tomu pořizuje velmi důležitou fotodokumentaci a natáčí krátká videa. Odpoledne zbyl krátký čas Hance, Lence a Jiřině k návštěvě chudých obyvatel přímo v jejich domovech a společně s místními náčelníky a učiteli hledali další možnosti udržitelného rozvoje komunit, kde by své mini-projekty následně udržovali obyvatelé vesnic vlastní prací. Na úvod však v drsných podmínkách afrického venkova potřebují naši pomocnou ruku.
Dnes, tj. v neděli, vyrážíme do vesnic v rámci depistáže. Budeme aktivně v odlehlých vesnicích vyhledávat těžce nemocné pacienty a těžce podvyživené děti, které by cestu k nám možná nezvládli. Opět s autem plně naloženým léky, zdravotnickým materiálem i výživnými umělými mléky a kašemi, které jsme dostali od sponzorů a jsme jim za to vděční. I díky nim zde můžeme pomoci obrovskému množství lidí.
Celkově je po pár dnech pobytu náš dojem takový, že výsledky více než roční kontinuální pomoci Fanuelu a okolním osadám je vidět v mnoha oblastech. O tom ale zase až příště.