Opět se hlásíme z lékařské mise v Malawi…

Práce terénního lékaře v prostředí rozvojového afrického venkova je i v dnes, v 21. století, dost náročná. Do prašných míst bez elektřiny, tekoucí vody a kanalizace můžeme k diagnostice či léčbě používat jen to, co si sami přivezeme. Vyžaduje to měsíce příprav doma před odjezdem a ochotu i spolupráci mnoha výrobců léků, distributorů či producentů zdravotnického materiálu, ale i jednotlivých lidí s dobrým srdcem, kteří nám mnoho věcí pro chudé věnují. Také díky nim můžeme řešit celé široké spektrum diagnóz, se kterými za námi pacienti chodí. Musíme se dokonce postarat i o odpady, které při léčbě vzniknou, včetně krví potřísněných jehel, stříkaček, obvazů, CRP testů či močových diagnostických proužků. Naši pacienti často neznají svůj věk, prakticky nikdo svou váhu či hmotnost svého dítěte, neznají hodiny a neumí číst. Nezřídka bojujeme i s tím, že dospělí nejsou schopni otevřít bezpečnostní uzávěr tekutého léku např. antibiotika či léku proti horečce pro děti nebo použít stříkačku pro podání suspenze/sirupu. Musíme je to učit, což při velkém množství pacientů denně na jednoho lékaře zabírá dost času. Pokud je to možné, dávkování jim zjednodušujeme a kreslíme slunce a měsíc tj. jedna dávka ráno a jedna večer. Naštěstí tím, že mají v porovnání s Evropany stejného věku mnohem nižší hmotnost a mnoho léků ve svém životě neužívali, pokud vůbec nějaké, reagují na léčbu až překvapivě dobře a rychle. Při léčbě platí, že pacienta, který dorazil desítky kilometrů pěšky nebo byl přivezen na kole už nemusíme vidět na kontrolu. Rovněž vždy musíme myslet na to, že i relativně malá věc se může zkomplikovat a následně zbytečně ohrožovat život pacienta. Včera jsme například ošetřovali nohu studentce, která dorazila s hluboce popraskanou a kontaminovanou kůží na plosce nohy. Přes bolesti chodí v prachu bosky, nemá boty ani ponožky. Tak jsme jí alespoň obvaz obalili igelitem, zafixovali náplastí a dnes jí ze svých osobních prostředků koupili v hlavním městě žabky. V propočtu na české koruny stály necelých 50 korun, chudá rodina s více dětmi si to však nemůže dovolit. Pokud by se rána zvětšila a zanítila, mohla by ohrozit nejen její nohu ale i život. Z léčby v této oblasti v loňském roce si pamatujeme nemálo zanedbaných rozsáhlých vředů, které vznikly z komplikace poměrné malého poranění. Jejich léčba je potom náročná a poměrně zdlouhavá. Díky mnoha dárcům jsme přivezli i spoustu dětských ponožek, které ty nejmenší zahřejí v chladných nocích. Snad potom nebudou trpět zimou a budou méně nemocné.
Děkujeme vám všem za podporu.
Rastislav Maďar, Malawi