Konec dalšího týdne se nese ve znamení ordinování, některé léky vyčleňujeme bokem a zanecháme je na místě ve Fanuelu, kde je bude tak jako vloni postupně vydávat zástupce ředitele školy pro pacienty, které jsme nastavili na dlouhodobou léčbu, např. astmatu nebo epilepsie. Vyčleníme i léky na horečku, bolest, vitamíny, obvazy, náplasti, pro základní školu máme celou lékárničku. Všechny další zásoby odložíme dočasně pod zámek a po dokončení stavby kliniky je převezeme do ní. Postup stavebních prací ještě před odjezdem zkontrolujeme. Už teď klinika pomáhá tím, že stavební firma, která vyhrála naše výběrové řízení, zaměstnává i místní pomocné dělníky, hlídače, nosiče vody a další obyvatele Fanuelu a okolních vesnic. Při každé návštěvě staveniště je nám předkládán stavební deník a tempo prací je až překvapivě vysoké a to například míchačku nahrazuje manuální práce. Každý týden stavba doslova roste před očima. Vzhledem k tomu, že základová deska je kvůli sezóně dešťů dost vysoká, ujišťovali jsme se, že nebude opomenutý bezbariérový přístup.
Při dnešním přejezdu částí Malawi jsme mohli vychutnávat nádhernou scenérii této krásné ale chudé země. Na úpatí hor vesničky z hliněných domů se slaměnou střechou, jednoduché kostelíky a školy v podobném stylu, děti s míčem z plastových pytlíků… Klikatá silnice vedla až do výšky téměř 1500 m.n.m. a zastavili jsme se i na hranici s Mosambikem. Hned první dům za hraničním kamenem je ještě i dnes zdevastovaný po mosambické občanské válce a to už od ní uplynula dlouhá řada let. Válka v Mosambiku značně vyčerpala i sousední mírumilovné Malawi, které poskytlo útočiště více než miliónu uprchlíků. Někteří se navíc do své domovské země nikdy nevrátili a z hlediska mé osobní zkušenosti s oběma zeměmi se jim vůbec nedivím. Naše cesta vedla i kolem Národního parku Malawi, prvního sladkovodního národního parku na světě. Věřili byste, že většina obyvatel Malawi ikonu jejich země – jezero s obrovským množstvím endemických druhů ryb nikdy na vlastní oči neviděla? Cestu k němu si jednoduše nemohou dovolit. Platí to i o dětech z Fanuelu a dokonce i o jejich učitelích. Odpoledne jsme se na chvilku zastavili v pralese u obrovského baobabu, u kterého kdysi stál i nejslavnější objevitel Afriky David Livingstone. Už v jeho době to musel být obrovský strom, je největším v celé zemi a dnes má přes 800 let. Nedaleko je i hřbitov misionářů, velká část z nich umírala na malárii a tato diagnóza je pro lidstvo hrozbou až do dnešní doby.
Z Malawi R. Maďar