První dopoledne ve Fanuelu jedeme samozřejmě hned do nemocnice. Poprvé vidíme na vlastní oči prozatím dokončené dílo – její první pavilón, dům pro personál a sklad. Vybalujeme léky, které jsme přivezli a nakoupili, i ty, které nám zbyly z loňské mise a čekaly na nás ve Fanuelu. K tomu jsme si převzali léky, které nám laskavě zanechali dva lékaři kanadské humanitární organizace na návštěvě Malawi před 2 měsíci. Máme i dost zdravotnického materiálu a výživy, které jsme získali od laskavých dárců v ČR. Připravovat nemocnici na ostrý provoz nás baví, současně se ale nemůžeme dočkat, až se vyrazíme podívat na děti, které jsme zachraňovali v těžké situaci na předchozí misi. K naší radosti jsou všechny z nich živé a zdravé, je to skutečně skvělý pocit. Cestou nás zastavila Abigail z Chinkali a děkovala za podporu jejího studia na střední škole. Z reportů zpětné vazby, které jsme si o studentech podporovaných z ČR vyžádali, se k naší velké radosti dozvídáme, že 16 z nich letos získalo možnost pokračovat v dalším studiu – 7 na Teaching College, 5 na Technical College a 4 dokonce na univerzitě.
Kontrolujeme i naše stádečko krav – máme už 2 telátka a 4 dospělé, přičemž další 2 potomci se narodí ještě letos. Funguje i projekt s kozami – v Chinkali jsme původně pořídili chudým rodinám 94 koz s tím, že první narozené kůzle musí darovat dle svého výběru jiné chudé rodině. Z nejchudších lidí na světě tak děláme dárce a dáváme jim možnost poznat, jaký je to skvělý pocit někoho obdarovat. A současný stav po pár letech? Z necelé stovky koz jich je dnes 454 (slovem čtřistapadesátčtyři)!
Večer už léčíme první pacienty. Druhý den strávíme celý až do večera v nemocnici. I když ještě nebyla formálně otevřená, zájem pacientů je tak velký, že větší část naší skupiny se už věnuje léčbě, pracujeme ve dvou ordinacích a zbytek skupiny dál připravuje nemocnici k oficiálnímu provozu. Tak to pokračuje i v pátek, poslední den před slavnostním otevřením. Máme už i prvního hospitalizovaného pacienta, který dostal velký epileptický záchvat přímo u nás v nemocnici na chodbě. Snažíme se prostory nemocnice zútulnit, ve vestibulu vyvěšujeme velké fotografie Jiřinky Mužíkové vystřižené z našeho letošního kalendáře, nafocené přímo ve Fanuelu a okolí v průběhu loňské mise. Ti z místních, kteří jsou na fotografiích zachycení jsou okamžitě za hvězdy. Na zdech se objeví i fotografie s dobrovolníky International Humanity v Malawi z Česka a Slovenska z misí v minulých letech, místní si je se zájmem prohlížejí a vzpomínají na známé obličeje. Vyvěšujeme také loga sponzorů, kteří nám přispěli léky, vitamíny, výživou či zdravotnickým materiálem a taky jména všech individuálních dárců finanční či materiální pomoci pro Malawi. Zítra nás čeká slavnostní ceremoniál za účasti uctívaného nejvyššího náčelníka oblasti, jemuž říkají Big Chief, desítek náčelníků vesnic, poslankyně parlamentu za Mchinji District ale hlavně více než tisícovky místních obyvatel. Bude to v jejich životech památný den, o kterém budou slýchat další generace. Pro nás je to dokončení jedné etapy podpory a současně velký závazek do budoucna, abychom fungování nemocnice udrželi.